Strava kojenců nekončí jen u mateřského mléka

Výživa v prvních měsících života má zásadní význam pro zdravý růst a vývoj dítěte. Kojení nese výhody pro děti i jejich maminky. Doplnit je ale třeba některé vitaminy a dobré je zařadit dříve také lepek. Pokud pak nastanou problémy, nastoupí umělá výživa.

Kojení má řadu výhod nejen pro dítě, ale i pro matku. Mateřské mléko má ideální složení, je stále k dispozici, má ideální teplotu a nepředstavuje finanční zátěž. Složení mateřského mléka plně vyhovuje požadavkům kojence na přísun vody, energie a živin, navíc obsahuje složky zvyšující imunitu dítěte. Kojené děti méně trpí průjmy, infekcemi dýchacích cest a jsou méně náchylné ke vzniku alergií, obezity, cukrovky a řady dalších nemocí. U kojených dětí je také lepší vývoj duševních schopností.

V ideálním případě by dítě mělo být plně kojeno do šesti měsíců věku.

Také pro maminku kojení představuje řadu výhod. U kojících matek dochází k rychlejšímu zavinutí dělohy a tím ke snížení poporodních krevních ztrát. Kojení chrání před vznikem chudokrevnosti, působí jako prevence vzniku rakoviny prsu, dělohy a vaječníků, snižuje také riziko vzniku osteoporózy. Velký význam má kojení i při utváření vztahu mezi maminkou a dítětem, neboť při kojení mezi nimi vzniká velmi silné citové pouto.

Chybí jen vitaminy D a K

Množství vitaminů v mateřském mléce závisí na stravě matky. Pokud je strava matky vyvážená a pestrá, není třeba kojeným dětem dodávat žádné vitaminy kromě vitaminu D a K. Vitamin D je důležitý pro správný vývoj kostí a podává se v kapkách od třetího týdne do konce prvního roku života. Jako účinná prevence vzniku křivice se podávají dvě kapky denně.

Mateřské mléko neobsahuje dostatek vitaminu D a K, musí se podávat ve formě kapek.

Vitamin K je nezbytný pro srážení krve a je tedy prevencí krvácení. První dávka se podává časně po porodu. Pokud se po porodu podá vitamin K injekcí do svalu, není třeba jeho další podávání. Pokud se po porodu vitamin K podá ve formě kapek, musí se v jeho podávání pokračovat do třetího měsíce věku v dávce jedna kapka týdně.

S lepkem začněte dříve

Nejlepší prevencí vzniku celiakie je zavádění lepku do stravy mezi 4. a 6. měsícem.

Smíšená strava, takzvané příkrmy, se do stravy kojenců zavádí po ukončeném šestém měsíci věku. Poslední výzkumy však ukázaly, že se zaváděním lepku je vhodné začít dříve, a to již od ukončeného čtvrtého měsíce. Zavedení lepku do stravy kojence mezi čtvrtým a šestým měsícem snižuje riziko vzniku celiakie (nesnášenlivosti lepku). Riziko vzniku tohoto autoimunitního onemocnění je ještě nižší, pokud je dítě v době zavádění lepku do stravy ještě kojeno. Nejlépe je začít podávat pouze malé množství (jednu lžičku) obilné kojenecké kaše obsahující lepek nebo krupičné kaše. Běžnou součástí stravy by se lepek měl stát až od osmého měsíce života.

Dokrmování a umělá výživa

Může nastat situace, že se mamince netvoří dostatečné množství mléka. V takovém případě je dítě plačtivé, neklidné a nepřibývá na váze. Abychom dítěti zajistili dostatečný přívod energie, vody a živin, musíme je dokrmit umělým kojeneckým mlékem.

V některých případech pak kojení není možné. Mezi takové situace patří například úplná absence tvorby mateřského mléka, závažné onemocnění matky, užívání některých léčiv, laktační psychóza nebo metabolické onemocnění dítěte. Také u některých dětí s rozštěpovou vadou v dutině ústní nemusí být kojení úspěšné.

U dětí krmených umělou výživou se vitaminy D a K podávají stejně jako u dětí kojených.

Ve výše popsaných případech se dostává ke slovu umělá kojenecká výživa. Dnes je k dispozici vysoce kvalitní, která se svým složením velmi přibližuje mateřskému mléku a pro dítě nepředstavuje žádné riziko. Na trhu je pestrá nabídka výrobků pro všechny věkové kategorie. Pro výživu dětí se zdravotními komplikaci se používají speciálně upravená umělá kojenecká mléka.

Pro přípravu kojenecké výživy je vhodné používat kojeneckou vodu. Od pitné vody z kohoutku se liší nižším obsahem dusičnanů. Ty se v trávicí soustavě kojenců mění na dusitany, které mohou způsobit otravu. Dusitany totiž reagují s krevním barvivem, které pak není schopné přenášet kyslík.