|

Jak má správný bonding probíhat?

„Jde o podporu tzv. čtvrté doby porodní, tedy po vypuzení dítěte. Miminko by mělo být ihned přiloženo na matčinu hruď. Mělo by být pouze osušeno, nikoliv umyto. Je velmi důležité, aby z jeho rukou nebyla smyta plodová voda, protože matčiny bradavky mají stejnou chuť i vůni jako plodová voda. Novorozenec si instinktivně strká pěstičky do pusy a pomáhá si tak podle stejné vůně a chuti hledat maminčinu bradavku. Měli bychom mamince zajistit vizuální kontakt s miminkem. Pohled z očí do očí velmi zásadně podporuje iniciální vazbu. Tepelný komfort zajistíme tak, že maminku s miminkem přikryjeme dekou, aniž bychom přitom omezili jejich kontakt skin to skin (kůže na kůži). V tuto chvíli může zdravotnický personál pohledem vyšetřit dítě a zjistit, zda se toto projevuje adekvátně, čili zda dýchá, nemodrá a hýbe se – má svalový tonus, tzv. skore Apgarové. Nic pak nebrání k nerušenému dalšímu kontaktu maminky a dítěte.  Běžné ošetřování lze požadavku nerušeného kontaktu mámy a miminka přizpůsobit. Po medicínsky vedených porodech lze postupovat stejně, přestože miminko třeba nemá hned sílu k sání, neboť může být ovlivněno medikací, kterou dostala matka u porodu. I v takovém případě je velmi žádoucí dát mu čas a právě stimulací kůže na kůži, čichovými vjemy dítěte (čich je nejstarší a nejsilnější vjem, který dítě stimuluje k aktivitě) mu pomoci se rychleji adaptovat a odpočinout si u matky po náročném porodu. Dokonce i po porodech císařským řezem lze zajistit podporu bondingu. Neumyté, pouze osušené dítě přiložíme k tváři maminky a maminka ho může pozdravit a stimulovat láskyplnými dotyky a líbáním. Pokud je matka v plné narkóze, můžeme miminko přikládat k obličeji spící matky. Navíc může roli maminky velmi dobře zastoupit tatínek nebo jiná blízká osoba, třeba babička, která bude mít miminko na svém těle, dokud se maminka neprobudí a nebude schopná se přivítat se svým děťátkem. Jsem přesvědčena, že dítě by nemělo být vůbec odděleno od matky minimálně po dobu 72 hodin, krom těch soukromých chvil, které maminka potřebuje na svou hygienu (v tu chvíli ji může zastoupit otec),“ vysvětluje Mgr. Michaela Mrowetz, která pracuje jako klinická psycholožka, psychoterapeutka a soudní znalkyně.

Všechna vyšetření a ošetření by správně měla probíhat na matčině těle. Maminka by měla být podporována v tom, že dítě má spát na její hrudi. Žádný monitor dechu nezajistí miminku to, co zajistí jeho vlastní maminka. Každá maminka, která je po porodu se svým miminkem, může být bdělá ve chvílích, kdy je bdělé dítě. Spánek čerstvých matek příroda zařídila proto tak lehký, aby mohly hlídat své miminko a kontrolovat, jak se mu daří. Výzkumy prokázaly, že matky po porodu spí stejně lehce, když jsou od dětí odděleny, jako ty, které jsou se svým děťátkem. Takže ten známý argument zdravotníků: musíte se po porodu vyspat, je neplatný.

I světová zdravotnická organizace popisuje oddělování matek od dětí jako škodlivé.

Jak se na bonding „tváří“ porodnice?

V porodnicích se za posledních 30 let učinily kroky k systému rooming-in, což ale není v plném smyslu podpora bondingu. Zdravotnický personál je dosud často motivován strachem o rodičku i dítě a tímto strachem vyvolává nevyžádané zásahy do péče o matku a dítě.  Stále je v českých porodnicích zvykem matky a děti od sebe oddělovat, byť jen na dvouhodinové zahřátí po porodu, anebo na ošetření mimo dosah matky. Jde o zvyk, rutinu a hlavně strach a přebírání odpovědnosti za zdraví dítěte a matky. Pokud zdravotnický personál bude stále sám sebe zastrašovat a nepřijme rodiče dítěte jako rovnocenné partnery, povede to k vytváření nejistých a částečně nezodpovědných scénářů v chování rodičů, kdy tato nejistota bude řešena předáváním zodpovědnosti za své zdraví zdravotníkům. Je to začarovaný kruh, ze kterého je nutno vyjít přerušení rutinních ošetřovatelských postupů zdravotníků a sebevědomým chováním rodičů. Je nutné docílit spolupráce rodičů a zdravotníků při podpoře rané vazby mezi matkou, potažmo rodiči a dětmi po porodu.

Co na bonding říkají statistiky?

Mgr. Michaela Mrowetz odpovídá: „U nás neznám žádné statistiky, krom mého výzkumu, které by se podporou bondingu zabývaly. Profesor Matějček ve své knize „Počátky našeho duševního života“ v roce 1986 popisuje výhody kontaktu dítěte s maminkou po porodu.
Z mého výzkumu vychází to, že i po bezproblémových vaginálních porodech jsou děti v České republice rutinně oddělovány od matek. Dle sdělení neonatoložky MUDr. Weberové je pouze 12% porodů rizikových. Nicméně dvě hodiny po porodu je v nepřetržitém kontaktu se svým dítětem pouze třetina českých matek, méně než třetina je v přerušovaném kontaktu (dítě odneseno na ošetření, umytí, zvážení atd.) a více než třetina nemá první dvě hodiny žádný kontakt se svým dítětem (do svého výzkumu jsem zahrnula celkem 1340 porodů). Paradoxně z mého výzkumu vyšlo, že oddělení dětí od matek se zvyšuje během prvních 12 hodin po porodu, takže místo, aby děti byly po ošetření matkám vráceny, jsou oddělovány a ukládány na vyhřívané lůžko nebo tzv. observační body. U porodů českých matek v zahraničí, kde je oddělování po porodu minimální, tak po prvních dvou a dalších hodinách oddělení klesá, čili matky jsou v kontaktu s dětmi podporovány a kontakt je jim zajišťován i po porodech císařským řezem. V Česku je zcela rutinní oddělování dětí od matek po císařských řezech. Je to paradox. Maminky a děti by po náročném porodu měly být podporovány v kontaktu, nikoliv oddělovány. Více než dvě třetiny matek po císařském řezu v Česku nemá první dvě hodiny žádný kontakt se svým dítětem, pouze 2% matek z mého výzkumu měly po porodu císařem nepřerušovaný kontakt se svým dítětem v prvních dvou hodinách po porodu. Češky rodící v zahraničí mají po vaginálním porodu ve více než dvou třetinách nepřerušovaný kontakt se svým dítětem (to odpovídá těm 10% rizikových porodů).“

Také nerušená podpora bondingu je nejsilnější motiv nastávajících maminek rozhodujících se plánovaně v České republice porodit mimo zdravotnické zařízení.

Zahraniční výzkumy docházejí vždy ke stejným závěrům a to, že podpora bondingu má pozitivní vliv na zdraví dětí i matek a na jejich vzájemnou schopnost podporujícího kontaktu.

Poslední slovo by mělo patřit odbornici na slovo vzaté, která se mnou ochotně na tomto článku spolupracovala, klinické psycholožce Mgr. Michaele Mrowetz… Co byste vzkázala našim čtenářkám na závěr?

„Miminko po porodu patří k mamince, zdravé či nemocné, živé či mrtvé a to je nezpochybnitelný a vývojem lidstva podpořený fakt.
Najděte si porodnici přátelskou k podpoře bondingu, vezměte si k porodu doprovázející osobu, která vás podpoří při prosazování nepřetržitého kontaktu s miminkem. Buďte se svým děťátkem od prvních chvil jeho narození, ty hodiny po porodu jsou neopakovatelné. Pokud z nějakého zdravotního důvodu nemůžete být v nepřerušeném kontaktu se svým dítětem, buďte s ním co nejdéle a co nejkvalitněji. Neopouštějte nemocné a nedonošené děti, byť k tomu máte ty nejrozumnější důvody. Mateřství není o rozumu. Instinkty, které se vám velmi dobře spouští právě kontaktem s vaším děťátkem po porodu vám pomohou následně překonávat další překážky mateřství. Mateřství není cesta růžovým sadem, podpora bondingu je největším dárkem přírody do začátku a do celého dalšího života, tak jej využívejte.
Přeji všem narozeným dětem, aby mohly být u své maminky v náručí a jako první cítily její chuť a vůni a jako první pohlédly do jejích očí a uviděly na její tváři úsměv. S takovým životním startem je život v lecčems snadnější.“

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.